90. léta jsou pryč. Nebuďte agresivní, ani netrpěliví, naopak buďte chytřejší než dlužník.

Je více jak třicet let po revoluci a mnozí vymahači dluhů si stále hrají na kovboje z 90.let a tím nijak nepomáhají zmírnit, či vylepšit zažitý názor mnoha věřitelů i obyčejných lidí, kteří mají zato, že vymahač dluhů je stejně tak „sprosté slovo“ jako pojišťovák, prodejce elektrické energie, nebo domovní prodejce „výhodných“ nabídek domácí a jiných spotřebičů, nebo produktů.

Mnohdy se vlastně není čemu divit, protože zkušenosti s vymahači dluhů bývaly mnohdy velmi nebezpečné. Nicméně přežitek, kdy se dluhu vymáhaly pomocí psychického, fyzického nátlaku, kdy se dluhy dokonce vytvářely zcela účelově, jsou nadobro pryč. Dnes žijeme v právním státě, mnozí by dokonce hovořili o státě policejním, kdy je všechno a všichni velmi rychle kriminalizováno, tzn. že mnohdy zcela nezávazný rozhovor mezi dlužníkem a věřitelem, je považován za přímé a nebezpečné vyhrožování. To máme tedy hned porušení trestního zákoníku tj. tj. § 353 zákona č. 40/2009 Sb.

Dále například pro situaci, kdy se vymahač dluhů odváží ke konfrontaci dlužníka, například jeho / její návštěvou v místě bydliště, v práci, ve společenských prostorách, ke které si však zvolí zcela stupidní postup (čím tmavším tónování skel u vozu a čím více nabitého testosteronu, tím „lépe“), tak v dnešní době dochází ke zděšení dlužníka a kriminalizaci takové situace – jako např. vydírání a tedy porušení dalšího paragrafu trestního zákoníku a to konkrétně § 175 zákona č. 40/2009 Sb. Mohli bychom dál vyjmenovávat různé situace, které se jeví jako zcela logické a dle kterých by postupovala většina lidí, když by jim někdo dlužil peníze, nebo když by zastupovali zájmy věřitelů.

Vzhledem k tomu, že samotné občanské právo, konkrétně občanský soudní řád a exekuční řád hájí dnes ve velké míře práva dlužníků, oproti právům věřitelů, kdy dokonce nálezy ústavního soudu i nejvyššího soudu staví dlužníka do pozice, kdy se přímo vysmívá svým závazkům a kdy v některých případech je reálný důsledek pro věřitele takový, že na své peníze nikdy nedosáhne a ještě je navíc věřitel terčem osočování, kdy je označován za strůjce nemravného chování, se jedná o bludný kruh, ve kterém je těžké nalézt balanc a domoci se svých finančních prostředků.

Mimo soudní vymáhání pohledávek prostřednictvím vymahačů dluhů je tedy dnes velmi jednoduše kriminalizováno a naopak soudní vymáhání pohledávek je zdlouhavé a mnohdy bez jistého výsledku. Čert aby se v tom vyznal. Co tedy s tím, koho najmout, komu se naopak vyhnout obloukem?

Rozdíl mezi dobrým a špatným vymahačem dluhů

Jak postupuje dobrý vymahač dluhů?
• Nemusí vstoupit ani v přímý kontakt s dlužníkem, aby se nevystavoval riziku kriminalizace jeho práce.
• Využívá kvalitních služeb ke zmapování faktické finanční, sociální a společenské situace dlužníky tak, aby následně mohl bez jakýchkoli pochybností rozmetat tvrzení dlužníka, že je nemajetný, že strádá a že nemůže svůj dluh umořit. A naopak vystaví dlužníka do tíživé situace, kdy dlužníkovi může hrozit i trestní odpovědnost za účelové zkreslení, manipulaci s majetkem.
• Právo, které staví mnohdy věřitele do nekomfortní situace, dokáže podpořit tak, aby důsledek byl ve prospěch, nikoli neprospěch věřitele.
• Faktické listinné důkazy o řádné starostlivosti věřitele o vlastního dlužníka připraví co do obsahu, tak formu a to dřív, než-li se odváží podat návrhy, žaloby k institucím, které rozhodují na jejich podkladě
• Dobrý vymahač dluhů dostane dlužníka do situace, kdy předkládá nabídku na mimo soudní vyrovnání v okamžiku, kdy má takříkajíc „nabito“, že v porovnání s dalšími důsledky, je zaplacení dluhu mimosoudní cestou banalitou v porovnání s problémy, které může vymahač dluhů odstartovat.

Málo který věřitel si je vědom své povinností starat se o vlastního dlužníka, je to naprosto absurdní, ale právo hovoří jasně. Prověřovat, zajišťovat – to vše je břímě věřitele a kde na to má brát člověk čas, když už tak má mnoho práce s tím, aby peníze o které prozatím přišel, znovu vydělal.