Odnětí svobody je nejpřísnější druh trestu, ke kterému může být osoba odsouzena v rámci trestního řízení, kdy se dopustí spáchání trestného činu, který jako trestný označí legislativní norma, v tomto případě trestní zákoník.
Než-li dojde k samotnému pravomocnému rozsudku, ve kterém bude odsouzené osobě odňata svoboda, může být svoboda také do jisté míry a za určitých okolností omezena a to například prostřednictvím některého z policejních orgánů nebo státním zastupitelstvím. Taková omezení vyplývají například ze vzetí podezřelé osoby do cely předběžného zadržení, případně ze vzetí obviněné osoby do vazební věznice. V obou těchto případech se jedná o omezení práv jednotlivce a to za účelem ochrany společnosti z opodstatněných důvodů. Důvody pro omezení svobody mohou být:
Primárně jde o to, aby bylo takříkajíc spravedlnosti učiněno zadost a člověk, který se proviní více, či méně závažným skutkem, byl spravedlivě potrestán. O takovéto spravedlnosti si každý může udělat obrázek sám, zda-li právě onen skutek byl spravedlivě potrestán. Každý člověk má totiž jiné vnímání spravedlnosti, a proto nebývají lidé odsouzeni spravedlivě, ale bývají odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody podle práva.
Dalším důvodem odnětí svobody je skutečnost, aby v průběhu vykonaného trestu, ke kterému byl člověk odsouzen, došlo u pachatele trestné činnosti k tzv. vnitřní změně, která v důsledku bude znamenat, že po odpykání části nebo celého trestu odnětí svobody, bude člověk ponaučen a přímý výkon trestu pro člověka bude natolik nepříjemnou zkušeností, že se již do vězení nebude chtít nikdy vrátit, a proto se nebude již nadále dopouštět žádné další trestné činnosti.
O tom, jaký skutečně má vlit vězeňské prostředí na člověka, kterému byla na určitou dobu odňata svoboda, si taktéž může udělat obrázek každý sám. Není výjimkou, že lidé, kteří se z výkonu trestu odnětí svobody vrátí, se ve vězení nezmění, ale naopak.
V neposlední řadě je záměrem odnětí svobody ochrana společnosti jako celku, protože škodlivost trestné činnosti páchané na majetku, zdraví nebo životě člověka, či na zájmech státu, je významným problémem a negativně ovlivňuje nejen život pachatele, ale především také životy obětí, nebo blízkých osob obou stran, které jsou pachatelovými činy dotčeny. Stejně tak náklady státu v rámci trestního řízení, či způsobených škod, jsou velmi významné.
Odnětí svobody může být tedy vnímáno z různých úhlů pohledů, z jedné strany se bude jednat o nejpřísnější trest, který pachatele trestné činnosti na určitou dobu umístí do prostředí, kde jsou omezena mnohá práva jednotlivce, včetně nejvýznamnějších práv, jako svoboda pohybu, rozhodování, práva na rodinný, sociální a společenský život, z druhé strany se bude jednat o nejvyšší možnou míru ochrany jednotlivce i společnosti, kdy jednak časově omezeným (ve většině případů) pobytem jednotlivce ve vězení jsou chráněny potenciální oběti dalších trestných činů totožného pachatele, ale stejně tak je zde kladen důraz na dobu strávenou ve vězení, jakožto prostor pro odbornou práci s pachatelem trestné činnosti a to za účelem tzv. resocializace, kdy jsou vůči člověku uplatňována jasná pravidla, povinnosti i omezení vyplývající z přímého výkonu trestu odnětí svobody, které by si měl pachatel trestné činnosti zažít a následně se dle nich alespoň z části řídit po propuštění na svobodu.
