Faktická, finanční, morální nebo trestní - pojmy, ke kterým se nejenže málo kdo dnes staví přímě, ale mnozí se snaží ji zcela ignorovat, snaží se tvářit, že status advokát nebo právník přináší znalosti, schopnosti a dovednosti, které jsou nad odpovědnost. Moudré přísloví praví : „učený z nebe nespadl“ nebo „chybovat je lidské“. Tak to pojďme společně rozlousknout.
To lze akceptovat, ale co když se objeví situace (a není to pouze vyjímka, která potvrzuje pravidlo) a odpovědnosti jsou kladeny překážky, které v rámci práva vyvolávají domnělý pocit, že je vše v pořádku, nebo že se jednoduše chybovalo, nicméně realita je taková, že se jedná o předem připravený plán, jak se odpovědnosti vzdát a to i přesto, že pravda se skýtá na straně poškozených klientů, kteří svou důvěru vložili do špatných rukou.
Neuvěřitelné, jak jednoduše lze přijít v soudním sporu o nárok za protistranou, který Vám svým rozhodnutím soud přisoudí.
V takové okamžiku, kdy je právo na Vaší straně, se domníváte, že spravedlnost a právo v tomto případě mají zajedno a můžete se těšit z uspokojení svého nároku, ať se jedná o pohledávky, odškodnění, finanční i nemajetkové újmy, které vůči protistraně uplatňujete a to v mnohdy dlouhodobé soudní při a to včetně všech doposud vynaložených nákladů, které mají přímou spojitost s obhajobou Vašich práv.
Ovšem je zde jeden háček, kterým je opět advokát nebo právník, který v průběhu soudního řízení převlékl pomyslný dres a od určité části utkání započne kopat za tým Vašeho soudního rivala.
Klademe si otázku, jak je možné, že lidský faktor, tedy advokát nebo právník, je tak náchylný na selhání, za kterým se schovává zištnost a okamžitý užitek, bez ohledu na svého klienta nebo člověka obecně?
Soudní spor končí, obhajoba práv a zájmů klienta byla úspěšná, nárok za protistranou je opodstatněný a zákonný. V čem je tedy problém, proč tenhle příběh neskončí vzájemným podáním ruky, bez příslibů, ale s férovým přístupem?
Jednoduše. Jde o peníze, jde o příslib budoucích služeb a protislužeb, jde o neochotu být trpělivý a nárokovat si skutečně jen to, co jim skutečně přísluší. Jde o přílišné zaměření na budoucnost, namísto vnímání přítomnosti. Jde o hodnoty, které popírají mnozí jednotlivci i skupiny a to v mylném domnění, že se v jejich životě žádným způsobem nepromítne skutečnost, že se zachovali nekorektně, nezákonně, ve prospěch protistrany, proti které doposud brojili a za což byli také adekvátně placeni.
Každý advokát (nikoli však právník) je vázán etickým kodexem, , který ustanovily zvolené orgány České advokátní Komory. Je možné tedy apelovat na ČAK, aby advokátovi, který tento kodex porušil, udělily kontrolní orgány ČAK určitou formu formální výtky, či faktického postihu. K takovému aktu nikdy nedojde svévolně ze strany ČAK, je vždy potřebné, aby nespokojený klient, který tento druh odpovědnosti vyžaduje, vynaložil vlastní úsilí a iniciativu a podal stížnost na advokáta.
Každý advokát (nikoli však právník) je ze zákona povinen být pojištěn a to formou hromadného pojištění nebo individuálního pojištění, které se vztahuje na škody, které advokát způsobí svému klientovi při poskytování právního servisu a služeb. Je tedy na Klientovi, aby si vždy před uzavřením smluvního vztahu, vyžádal přístup k pojistné smlouvě advokáta a s ní se patřičně seznámil. A v případě, že je klient přesvědčen o tom, že advokáta svým chováním a faktickými kroky způsobil škodu, je na klientovi, aby z vlastní iniciativy podal písemnou výzvu k plnění nároků, plynoucích z dotčené pojistné události.
Pakliže dojde k zamítnutí plnění ze strany pojistitele (pojišťovny), je na klientovi, aby dotčeného advokáta vyzval k plnění formou před žalobní výzvy a v případě, že se tak nestane, je na klientovi, aby podal na fyzickou osobu advokáta žalobu v občansko právní rovině.
Každá fyzická osoba (včetně advokáta i právníka) je povinna chovat se v souladu s legislativními předpisy, v tomto případě v souladu s trestním zákoníkem. Pakliže klient dojde k přesvědčení, které je však podloženo faktickými a objektivními důkazy, může podat podnět k prošetření, který se zakládá na podezření ze spáchání některého z trestných činů, na které zákon pohlíží jako na protizákonné. Trestní oznámení je volnou prózou, je v něm potřeba identifikovat konkrétní osobu (v tomto případě se nebude jednat o neznámého pachatele), je potřeba popsat skutek, který se stal a přiložit podpůrné důkazy, které tento skutek deklarují.
Níže v článku je poukazováno na to jak se různé typy odpovědnosti advokáta prolínají v reálném životě, kdy advokát překročí jednotlivé mantinely a jak následně jedna odpovědnost předchází druhou. Je však na klientovi a následně na orgánech činných v trestním řízení, aby rozkryli nekalé jednání a hnali všechny zúčastněné aktéry k odpovědnosti.
V tomto příběhu je problém v tom, že výše nároku žalobce (věřitele), který byl dlužník povinen uhradit, je částkou, která je v očích dlužníka neakceptovatelná a tedy dlužník hledá… hledá nejslabší článek řetězce a zároveň připravuje podmínky pro finální úskok stranou. (Ptám se, je to geniální strategie, nebo jen znásilnění a zneužiti právního státu a nedokonalých lidských bytostí?)
V dosavadním průběhu řízení došel dlužník k názoru, že veškerá snaha naklonit právo na svou stranu selhává a v důsledku toho započal připravovat podmínky ke svému budoucímu označení za nemajetného tak, aby v případě nutnosti, mohl svůj právnických subjekt očesat na maximum a z vlastního plnění byla pohledávka nedobytná.
Nicméně dlužník je stále součástí firemních struktur, na než dle zákona doléhá ručitelská odpovědnost , tudíž hrozí možnost, že věřitel uplatní svůj nárok na dceřinou společnost, která disponuje majetkem, který na dceřinou společnost převedl původní (hlavní) dlužník.
Co tedy s tím?? Jak naložit s takovou situací, aby původní dlužník byl označen za nemajetného, dceřiná společnost, jakožto ručitel, se vymanil ze zákonných povinností?? A veškerá snaha o mimosoudní vyrovnání nebo odkoupení původní pohledávky prostřednictvím třetí strany selhávají?
Ano, správně.. Pozorný čtenář již tuší, že gaunerem v tomto příběhu se stává samotný advokát, který může být mnohem smířlivější k dlužníkovi a především náchylnější k selhání ze zištných motivů.
Původní dlužník, který doposud vyčíslil například závazek na 1.000.000,- vůči věřiteli, osloví advokáta, aby využil zákonné nástroje v neprospěch svého klienta a „omylem“ z „nedbalosti“ promeškal zákonnou promlčecí lhůtu k podání žaloby na ručitele a nabídne advokátovi adekvátní odškodnění za tento „omyl“, který navíc může advokát pokrýt prostřednictvím zákonného pojištění pro případ újmy nebo škody vzniklé při poskytování právních služeb a servisu svým klientům.
Jsou v tomto příběhu všichni spokojeni? Nikoli. Pojistitel není hlupák, proto do pojistné smlouvy ukotvil ustanovení, která umožní nezaplatit původnímu klientovi ani korunu.
Co v takovém nebo podobném případě dělat? Ozvat se nám a my těm darebákům zvedneme mandle..
[zdroj: zakonyprolidi.cz ] [zdroj: cak.cz]
